Divadlo ze Mlejna

Každý deníček, nebo, preferujete-li modernější, méně dětinskou terminologii, blogísek, by měl začít představením. Ne tedy představením divadelním, ačkoliv v našem případě by to možná nebylo tak úplně od věci, nýbrž představením nás. Nás, Divadla D13.

„Proč se jmenujete zrovna D13?“ zajímá zvídavého čtenáře. Inu, zvídavý čtenáři, k tomu se váže poměrně zábavná historka: jsme divadlo, odtud tedy to D, a hrajeme primárně na Praze 13, odtud tedy to 13. Třináctka je údajně nešťastné číslo, ale na to my nevěříme, nejsme totiž absolutně pověrčiví. Samozřejmě si říkáváme takové to „Zlom vaz!“ a „Čert tě vem!“ a v předvečer premiéry sadisticky obětujeme tři černé kohouty, ale to se snad dá
považovat za projev zdravého rozumu.

A kdo jsme tedy vlastně my? Herecká skupina ze Mlejna. Možná jste o nás slyšeli, v devadesátkách o nás měli natočit pohádku, než se ze Zdeňka Trošky vyklubal odporný roajalista. Mlejn ovšem v našem kontextu neznačí zaostalé hospodářské stavení, v jehož útrobách dochází k destrukci obilí ohromnými šutráky – my tím myslíme Kulturní dům Mlejn na Lukách, naši divadelní základnu, která vůbec není zaostalá, ale naopak krásně moderní a jediné, co je v ní destruováno, jsou existující prekoncepce o teatrálních kreativních produktech, jak by řekl… No, těžko říct, kdo vlastně, ale určitě ne Troška.

Pokračujeme v otázkách, zvídavý čtenáři, a samozřejmě také v odpovědích: Kdo tuto hereckou skupinu tvoří? Muži i ženy věku vetchého i pučícího. Všechny nás spojuje jedna věc: snažíme se vetknout do diváckých srdcí trochu radosti a pohody. Ačkoliv je pravda, že každý dobrý skutek skrývá v pozadí i trošku té naší sobeckosti, jako je například neukojitelná touha po potlesku, slávě a adoraci, nechceme, aby se z našeho divadla stal komerční kolos chrlící nespočet představení s vidinou zářné budoucnosti. Jsme banda lidí, které to jednoduše baví. Baví hrát ze srdce a pro radost lidem.

A ještě jedna, pro dnešek už poslední otázka: Co od nás můžete čekat? Jednoho dne se k tomu Hamletovi možná dopracujeme, ale prozatím jsme raději, když se smějete. S námi, ne nám, ačkoliv kdo viděl naši verzi hry Mátový, nebo citron, kde se nám rozpadla skříň s hercem uvnitř, ten asi zažil i druhou možnost a my mu to vůbec nezazlíváme, protože si uvědomujeme, že život leckdy nebývá plný úsměvů a bezstarostných vidin budoucnosti. Možná jsme tak trošku naivní, ale věříme, že smích léčí.

Momentálně nacvičujeme adaptaci Řečí od Neila Simona, a právě z koronavirem vynucené vzdálené zkoušky se vám přihlásíme v příštím příspěvku, kde se někteří z nás blíže představí.

Mějte nás rádi, více než trošku. Vaše Divadlo D13