CoviDivadlo? Miniseriál (Díl 1/2)

Stýská se vám po nás? Nám po vás také! Tak aby nám to lépe utíkalo, než se zase uvidíme, přichystali jsme další část Deníčku zoufalého herce, ve kterém nám koukáte pod oponu. A protože vás máme rádi, můžete se tentokrát těšit na dvojdíl! Dnešní zápisek bude o tom, jaké je to býti zasloužilým umělcem v době COVIDu a co to dělá s jeho tvořivou křehkou dušičkou.

Od června do září jako by se náš herecký svět přeléval mezi filmovými žánry. Nejprve nás zasahuje francouzský existencialismus. Díky zrušené premiéře se naše srdce stávají prázdná, hladová a nenaplněná. Nedostatek trémy, nových fixovaných hlášek a oslavného alkoholu se na mnohých hercích začíná podepisovat. Vše je nepokrytě šedé. Dokonce naše morálka, o které jsme si mysleli, že již nemůže klesnout, nabírá nových hlubin. Urputná Ivetka se nás snaží namotivovat, ale vede to pouze k tomu, že David vytvoří celou sadu memes z jejího zklamaného obličeje. Ty jsou ale velmi vtipné.

Naštěstí přichází prázdniny a letní sluníčko nás společně s novou nadějí vytahují z bezedné jámy a posadí za volant klasického letního „feel-good" filmu. Zbožně totiž začínáme hledět k magickému 21. srpnu – naší oblíbené mimopražské štaci, Třeboni. V tomto malebném jihočeském městě hrajeme moc rádi. Ubytování máme zajištěno na zámku, hrajeme v překrásném Divadle J. K. Tyla a v místních podnicích popíjíme pouze Bošileckou tequilu nejvyšší kvality.

Třeboň nás vítá teplíčkem a nádherným počasím. Představení se povede jedna báseň. Účast je i přes všechny překážky slušná, 90 diváků odchází s namoženou bránicí. Takový úspěch chceme samozřejmě náležitě oslavit.

Jako správný feel-good film tedy končí naše mimopražská akce tak báječně, jak jen může. Po prohlídce zámku, kde si zabruslíme v obřích pantoflích, a náhodném pozorování veslařského Mistrovství oblasti VLTAVA odjíždíme spokojeně domů. A před námi se objevuje nový cíl: 18. září, premiéra na domácích prknech Mlejna. Ale o tom až příště…