Divadelní plakát z rukou amatéra

Divadlo. Disciplína, která není jednoduchá. To ví každé malé dítě. Ale každé malé dítě také ví, že se všechno dá naučit. A to i práce v grafickém programu. Není to jednoduché, ale dá se to. Když jsem začal hrát s D13, ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohl nejen hrát hlavní role, ale dokonce utvářet tvář D13 mimo jeviště.

Ona totiž každá hra potřebuje nejen své herce, režiséra, scénář a rekvizity. Musí mít také diváky. Diváci jsou to nejdůležitější, co vlastně máme, však hrajeme pro ně! Jen je potřeba je dostat do divadla. V tom nám může pomoci správná prezentace – video, plakáty, inzerce, webové stránky, sociální sítě. My jako divadlo sázíme i na tradiční formy propagace, a proto pro každou naši hru vzniká plakát. A že je to občas trnitá cesta.

Jak takový plakát vlastně vzniká?

V D13 je zastoupeno mnoho profesí, ale nikdo z nás není grafik. S grafickými nástroji si převážně hrajeme ve svém volném čase, a tak je cesta našich divadelních plakátů o to složitější. Na začátku je vždycky slovo nebo spíš několik slov. Název hry se musí na plakátu objevit stůj co stůj, jenže to divákům samo o sobě nic neřekne. Jak tedy divákům předat myšlenku hry, kterou chystáme? Jak je nalákat do divadla prostřednictvím plakátu, kolem kterého častokrát jen projdou?

Na tyhle a mnoho dalších otázek si musíme na samém začátku odpovědět. Sejdeme se tedy společně u „kusu" papíru a řekneme si základní sdělení, které náš plakát na první pohled musí vyzařovat. Každý hází své nápady a myšlenky. Přichází na řadu vizualizace v grafickém programu.

Na několik hodin se zavřu doma, kde posléze vzniká první verze plakátu. Často neučesaná a s překlepy. Ze všech těch nápadů se dá totiž udělat hned několik „prvních" verzí. A jak už to tak bývá, člověk neodolá a udělá jich třeba pět. Plakáty je totiž třeba konzultovat s ostatními a získat zpětnou vazbu. Jezdit na koni parkur, tak se vymelu hned na druhé překážce – každý člověk má jiný smysl pro estetiku a domluvit se bývá leckdy tvrdý oříšek.

Jednotlivé návrhy často schytají velkou dávku kritiky. Tenhle vypadá jak plakát na fesťák, tenhle mi připomíná pozvánku na svatbu… Kdybych byl ten jezdec na koni, tak bych se válel na kolbišti. Naštěstí ale přijde i spousta pozitivních reakcí. No a když tedy máme klady a zápory pohromadě, tak z těch všech názorů musíte vybrat.

U poslední verze se ve většině případů shodneme, že to tak být může. Za poslední roky se snažíme držet v rámci plakátů jednotný ráz, abyste poznali, že zrovna ten plakát, kolem kterého jste prošli, je plakát od D13! Tak a teď už víte, jak vzniká náš divadelní plakát. Neváhejte nám napsat, jaký je váš nejoblíbenější plakát.