Zdraví vás opět Deníček zoufalého herce! V minulém zápisku jsme vás seznámili s tím, jak se naše divadlo hezky vyřádilo v Třeboni při své letní jízdě jako z pohodového feel good filmu. A protože je všeobecně známo, že filmová pokračování musí být temnější a drsnější, v dnešním druhém díle Vás seznámíme s tvrdou realitou života divadelníků v září 2020.

Stýská se vám po nás? Nám po vás také! Tak aby nám to lépe utíkalo, než se zase uvidíme, přichystali jsme další část Deníčku zoufalého herce, ve kterém nám koukáte pod oponu. A protože vás máme rádi, můžete se tentokrát těšit na dvojdíl! Dnešní zápisek bude o tom, jaké je to býti zasloužilým umělcem v době COVIDu a co to dělá s jeho tvořivou křehkou dušičkou.

Sobota 20. červen 2020 pro nás mělo být magické datum. Den premiéry nové hry. Prostě den, na který by se za normálních podmínek soustředilo naše půlroční snažení. Moudrý čtenář už tuší, že našim plánům a snům jsme museli dát vale.

Základní představení už máme za sebou. Teď bychom Vám ovšem chtěli přiblížit, jak vlastně fungujeme mimo salvu ovací ve stoje, kterou sklízíme během našich představení.