Divadlo v dobách koronaviru

Divadlo v dobách koronaviru

Základní představení už máme za sebou. Teď bychom Vám ovšem chtěli přiblížit, jak vlastně fungujeme mimo salvu ovací ve stoje, kterou sklízíme během našich představení.

Kolik tvrdé práce vkládáme do nejdůležitější části celého divadla, neboli do zkoušek? Odpověď je jednoduchá: „Bez práce nejsou koláče.“ a jelikož to samé platí i pro hraní jako takové, dodržujeme přísný a několik let neměnný standard, zavedený již v pamětních dobách, kdy jediným globálním pandemickým strašákem byla tak maximálně nemoc šílených krav. Scházíme se jednou týdně ve čtvrtek a s blížícím se představením přidáváme i neděle. Absenci neuznáváme a zpoždění netolerujeme! Až na naše notorické opozdilce. U nich vždy nejdříve pečlivě zvážíme, zda je jejich výmluva dostatečně kvalitní a věrohodně zahraná a až poté je jim umožněn vstup na zkoušku. Smysl pro teatrálnost se nezapře a snahy o převýchovu jsou zcela zbytečné!

Jestli se Vám zdá náš režim snad až spartsky přísný, tak věřte, že samotné zkoušky jsou ještě dvakrát přísnější. Dvě hodiny jsou doslova nabité jak fyzickými úkoly, tak náročným zapojováním mozkových buněk. Krátká, názorná ukázka cvičení na mozkové buňky: „Pochopí tohle náš divák? Já to totiž nechápu.“ nebo „Jak to vlastně zahrát, aby se diváci smáli?“ – jo tak to je asi ta nejzáludnější otázka, se kterou se potýkáme dennodenně. Fyzické cvičení si pak můžete představit jako dvouhodinovou sérii sedání a zvedání se, doplněnou o nesčetné pády. Kam se hrabe posilovna. Vynaložené úsilí si pak pochopitelně vždy vyžádá i odměnu v podobě poctivě vydřeného piva na zchlazení namožených hlasivek. Pokud jste totiž někdy šli, byť vzdáleně okolo KD Mlejn, a zaslechli jste zvučné „NAHLAS, MLUVTE NAHLAS“, můžete si být jisti, že jsme právě pilovali jemné nuance našich hlasových projevů.

To vše se ovšem nedávno drasticky změnilo. Už žádné kapky potu od herecké dřiny, už žádné vysedávání nad oroseným půllitrem. Nic. A tak i nás zasáhly temné časy koronaviru.

Ze dne na den jsme se ocitli bez možnosti společných zkoušek a s nejistou vyhlídkou, co bude dál. Dlouho jsme se ale obavám nepoddávali a rozhodli jsme se rázně zakročit. Jelikož doba je nejen koronavirová, ale naštěstí i digitální a online můžete dělat prakticky cokoliv, přesunuli jsme se na vlny internetů i my. Během několika posledních týdnů jsme tak měli možnost vyzkoušet nespočet online platforem, zaručených řešení, komunikátorů, klientů, poskytovatelů a bůhvíčeho dalšího, jenom proto abychom zjistili, že na platformě opravdu nezáleží.

A jak taková online zkouška vlastně probíhá?
Začátek byl vlastně vždy stejný. Prvních dvacet minut zabralo technické nastavení, při kterém jsme každý přesvědčovali jeden druhého o tom, koho všeho vlastně neslyšíme. Pokud jsme ovšem zrovna byli mezi těmi šťastlivci, kteří byli slyšet a naopak jsme alespoň někoho slyšeli.

Když došlo, v lepším případě k úspěšnému, nastavení a spojení, přišla na řadu samotná zkouška. Úskalí webkamer však spočívá v tom, že Váš dechberoucí, a věříme, že i velmi poutavý projev, je značně eliminován záběrem webkamery, z něhož herec neustále odchází nebo prostě tím, že se technika usnesla zaseknout na několik, předem blíže nespecifikovaných, chvil. Takže, když se nám pak kolega ztratil ze zorného pole na více jak 10 minut nebo měl po stejnou dobu podezřele stejný výraz, rozhodli jsme se raději jen pro statické zkoušky. Občas jsme marně čekali na odpověď hereckého kolegy, protože si zapomněl zapnout mikrofon a opakovaný projev téhož samozřejmě ztratil něco ze své jiskry, neboť často musel herec opakovat to, co už jednou řekl hned několikrát. Občas se nám herec či herečka zapomněla někde mezi židlí, internetem nebo šitím či žehlením roušek. Jindy jsme nic neslyšeli přes zapnuté mikrofony všech ostatních, brečící děti, vysavače nebo hlasité partnery. A tak to šlo dál a dál a dál…

Až do nedávna, kdy nám osobní zkoušky byly povoleny a my neváhali ani na vteřinu a okamžitě se sešli. Hráli jsme sice v parku a s rouškami a je pravda, že jsme byli terčem zvídavých kolemjdoucích, kteří nás podezírali z toho, že jsme utekli z blázince. Celá tahle anabáze nás utvrdila v jednom a to, že zkoušce naživo se nic nevyrovná.