CoviDivadlo? Miniseriál (Díl 2/2)

Zdraví vás opět Deníček zoufalého herce! V minulém zápisku jsme vás seznámili s tím, jak se naše divadlo hezky vyřádilo v Třeboni při své letní jízdě jako z pohodového feel good filmu. A protože je všeobecně známo, že filmová pokračování musí být temnější a drsnější, v dnešním druhém díle Vás seznámíme s tvrdou realitou života divadelníků v září 2020.

Po pohodovém létě se začínáme připravovat na pražskou premiéru, která je 18. září v našem domácím Mlejně. Letní pohodička bohužel nepřetrvává. Bez varování jsme osudem uvrženi do akčního filmu. Jako hrdinové vyrážíme na divokou adrenalinovou jízdu za naším představením. Jason Statham by byl pyšný. V tu dobu jsme sice pořád BEST IN COVID, ale už je jasné, že se pan virus po létě, kdy si tak maximálně skočil zapařit do Techtle Mechtle, vrátil do práce. Jsme jako Neo v Matrixu, jen místo kulkám se vyhýbáme aerosolu a ošmataným klikám.

Nejprve skáčeme do únikové scény. Vdává se nám Marťa, členka naše souboru. Bere si svého prince Slávka a u toho rozhodně nemůžeme chybět. I proto, že jsme s nimi nazkoušeli krásné pohádkové svatební překvapení. Počet lidí: 100, nepřítel: číhající neznámo kde. Naštěstí jsou naše maskovací schopnosti výtečné. Úskok, úhyb, a pronásledující proběhne okolo nás. Jediný účastník onemocní časově tak šikovně, že jsme mimo nebezpečí. Můžeme si oddychnout.

Ale ouha! Dostali jsme se do přestřelky a Agent COVID střílí obouruč. Píše Klárka, že ji není dobře, má teplotu 37 °C. Nikoho v okolí nemocného nemá a je dost přepracovaná, tak chodí na zkoušky s rouškou. K ní se přidává Vašek. Klárce se po odpočinku udělá dobře, Vašek zůstává mátožný. Jedna kulka odražena, druhá stále letí. Začínáme být trochu nervózní. A najednou do toho někdo hodí granát. Jelikož se situace zhoršuje, zavádí se 10. září plošné nošení roušek ve vnitřních prostorách.

S napětím očekáváme, co se ještě zavede. Do reprízy je 9 dní a to může znamenat milion dalších opatření nebo úprav těch stávajících. Aby nám to divadlo ještě nakonec zrušili! V sobotu se objevuje dobrá zpráva: nová opatření v Praze vyhodnotí až za týden. Všichni si oddychneme – ani střepiny z granátu nás nezasáhly. V úterý nám Ivetka píše, že je vyprodáno. Sázky se zvyšují. Ve středu se ale smyčka utahuje. Upravuje se zavíračka hospod a lidí může být jen tolik, co je židlí. Připravujeme si židle. Čtvrtek, poslední den před představením. A my se dostaváme do bodu, kdy drsný akční hrdina čelí poslední výzvě s časovým ultimátem. Ivetka ráno posílá kryptickou zprávu, že máme být odpoledne všichni online na messengeru. Jelikož normálně rovnou vyvalí, co chce, znamená to tedy, že něco není v pořádku. A je to tak. Matesovi není dobře a šel na testy. A výsledky? V pátek. Kdy v pátek? Neuvedeno. Následuje anketa, ve které se všichni rozhodneme, že pokud Matesovi bude dobře, ale výsledky mít nebude, prubneme to. Naše touha hrát je obrovská a pravděpodobnost Matesovy nákazy není zas tak vysoká.

Adrenalin nám všem stoupá rychlostí blesku. Vašek stále trochu kňourá a on ani Mates nemají alternaci. Je tedy jasné, že v případě,
že Mates bude pozitivní, budeme muset hrát s textem v ruce na pódiu. Při Nájemnicích jsme to zvládli, ale Mates má hlavní roli a to by vypadalo pěkně hloupě.

Nastává pátek, den představení, závěrečné vyvrcholení. Snad na konci nebude exploze. Vaškovi je naštěstí už relativně dobře. Od rána jsme všichni jako na trní. Přece jenom, průběh celého večera závisí na výkonnosti testovací laboratoře, a ta nemusí být valná. Generálka probíhá trochu jako v mlze. Den se přehoupává do druhé poloviny, odpověď stále nikde. Čtyři odpoledne, stále nic. Začínáme být nervozní. Ve tři čtvrtě na pět Mates vyjíždí. Výsledky nemá, ale cítí se dobře. Napětí se dá krájet. Všichni se už připravujeme na “rizikové hraní” za zvýšených hygienických opatření. A najednou se v hromadné konverzaci objeví obrázek. VÝSLEDEK JE NEGATIVNÍ. Jako správní urputní hrdinové jsme zneškodnili záporáka!

Takovou radost si nedokážete představit. Všichni bláznivě jásají. Jako starý matador, o kterém si všichni členové komanda mysleli, že je dávno mrtvý, vchází vysmátý Mates s drsňáckými brýlemi do šatny. Je přivítán jako hollywoodská hvězda, všichni ho poplácávají
po ramenou. Nemáme ale čas jásat příliš, protože za chvíli hrajeme. Ale jak se nám hraje! Všichni hrají jako o život, vtípky, dialogy jedna báseň, publikum se orouškovaně chechtá. Celý večer je to prostě neskutečný zážitek. Kdo byl, tak ví.

Po divadle jsme samý úsměv, zubíme se na sebe a Silva nám říká, jak jsme nádherní. Dokonce si i přes omezený provoz stihneme dát na oslavu každý dvě Bošilecké, vše nám prostě hraje do karet. Nadšení nás neopouští ani cestou domu a zase nám ukazuje, kolik pro nás divadlo znamená a jak moc rádi pro Vás všechny hrajeme.

Tak to bylo naše filmové (babí) léto. A ačkoliv nám situace zatím nepřeje, už teď vám můžeme dát exkluzivní tip, že brzy bude sequel!